Jdi na obsah Jdi na menu
 


VISCERÁLNÍ MANIPULACE

19. 10. 2010

VISCERÁLNÍ MANIPULACE je nový druh terapie, který se zabývá cíleným ošetřením vnitřních orgánů a jejich závěsných aparátů, léčbou funkčních poruch vnitřních orgánů a léčbou onemocnění kloubů, páteře a mnoha dalších, která mají souvislost s vnitřními orgány. Někdo se trápí dlouhodobě s bolestmi ramene a problém může být v oblasti jater nebo žaludku. Pak stačí 1 až 2 ošetření a pacientovi se uleví.

Lidské tělo je velmi složité, vše je v něm vzájemně propojeno a vše se vzájemně ovlivňuje. Pro zdraví je důležitý vztah mezi orgány (viscera) a strukturou těla (svaly, membrány, fascie a kosti). Pokud orgány nemohou být v harmonickém pohybu s okolní strukturou, dochází k napětí, adhezi nebo posunutí, to působí na ostatní orgány a tím vznikají různá onemocnění a dysfunkce.

Proto je důležitý pohyb, který je základním projevem života. Omezení pohybu pochází z minulosti z fyzického i psychického hlediska. Důležité je, se svou minulostí vyrovnat, aby se tělo cítilo více svobodně a flexibilně. Tělo musí být schopno adaptace a kompenzace.
VISCERÁLNÍ TERAPIE je nový druh terapie zabývající se ošetřováním vnitřních orgánů a okolních struktur. Jde o jemnou a relativně hloubkovou léčbu tkání.

Viscerální manipulace slouží jak k terapii, tak i k diagnostice. Vychází z toho, že zdravé orgány mají fyziologický pohyb. A to vzájemný pohyb díky serózním membránám obalujících orgány, ale i díky fasciím, vazům a ostatním tkáním. Fyziologický pohyb je daný nervovým systémem (motorickým = kosterní svalstvo, autonomním = pohyb bránice, srdce a peristaltický pohyb), kraniosakrálním rytmem a viscerální motilitou. Fyziologický kraniosakrální rytmus má 8-12 cyklů/min. a viscerální motilita má 7-8 cyklů/min. Ve viscerální terapii nás zajímá viscerální mobilita (pohyb orgánu na vliv okolních struktur) a viscerální motilita (pohyb samotného orgánu). Všímáme si tahu, teploty, rytmu.

Pokud je jakýkoliv orgán poškozen zánětem, úrazem či jinak, má toto poškození vždy vliv na okolní struktury. V místě léze dochází ke ztrátě elasticity a tím dochází k ovlivnění směru pohybu okolního orgánu. Vzniká řetězec lézí, proto je důležité si uvědomit existenci vertebroviscerálních vztahů.

Páteř, klouby, svaly a vnitřní orgány se vzájemně ovlivňují. Pro terapii je, proto důležité se zaměřit, jak na ošetření facií, svalů, kloubů, ale i na ošetření vnitřních orgánů a jejich závěsného aparátu. Jen tak může být terapie komplexní.

Při prvním ošetření je třeba získat anamnézu klienta, zjistit jeho obtíže, charakter a lokalitu bolesti. Vše klientovi vysvětlit, ať není překvapen, když se terapeut řídí svým poslechem a ne podle potíží klienta. Klient se vyšetřuje aspekcí, poslechem místním a diferenciálním, termální diagnostilkou.

Viscerální manipulace je technika založená především na odborných znalostech terapeuta a na jeho citlivosti a přesné palpaci.

Terapeut dělí poslech svýma rukama, vyšetřuje v sedu i v lehu a pomocí rukou lokalizuje ligamenta orgánu, která omezují pohyb. V tomto místě terapeut povzbudí ligamenta k uvolnění napětí a k návratu orgánu do více vyrovnané pozice.

Léčbu provádíme přímou metodou pomocí krátké páky (kdy se orgán jemně vede do napětí, aby se podpořil pohyb), nepřímou metodou pomocí dlouhé páky (kdy jde o nepřímé působení na orgán, kdy lze využít polohy těla) a indukční metodou (kdy při poslechu pasivně následujeme pohyb, pak podpoříme větší z pohybů, tzv. houpačkový efekt, do doby než se pohyby vyrovnají v obou směrech.

Absolutní kontraindikací jsou akutní infekce, cizí tělesa, těhotenství. Pánevní orgány neošetřujeme při menzes a pokud je zavedeno nitroděložní tělísko.